Včelaři

Stručně z historie po současnost

24

Společné setkání

30

Vánoční zpívání v kostele

Z historických pramenů vyplývá, že ustavení včelařského pobočného spolku ve Vranové Lhotě bylo povoleno místodržitelstvím v Brně 3. května 1900. Bohuželnedochovala se jména zakládajících 19 členů, je pouze známo jméno František Novotný, jež měl být prvním předsedou spolku. Jeho jméno či zaměstnání není ovšem historicky doloženo. Obecně se uvádějí jako zakladatelé spolku a hybatelé zdejšího hnutí včelařského učitelé Ignát Hübl a Ludvík Šafář (pozdější rektor na zdejší škole), Jan Goš - místní rolník (Hekele: 700 let Vranové Lhoty, MNV Vranová Lhota, 1958) a učitel Hynek Melhuba, bratr vranovského Josefa Melhuby (Votava & Stoupal: Pamětihodnosti Vranové Lhoty, vlastní náklad - rukopis, 1972).

Už od samého počátku sdružoval spolek včelaře nejen z Vranové Lhoty, Vranové ale i z okolních vesnic: ze Staré a Nové Rovně, Kozova, Bezděkova, dokonce i z Bouzovaa Podolí. Toto složení obcí se ovšem v průběhulet dosti měnilo, se jménem Jan Goš se však setkáváme v záznamech až do r. 1937.

První dochovaný protokol o výborové schůzi včelařského spolku vranolhotského je ze dne 26. července 1908. Tehdy - po odcházejícím předsedovi, nadučitelovi Konečném - přebírá funkci P. František Ševčík, místní farář; jednatelem byl zvolen František Cigánek. V roce 1912 byl předsedou Ludvík Šafář, v roce 1913 Josef Žák.

Bohužel chybí historicky věrohodnédoklady o činnosti mezi oběma světovými válkami. V roce 1938 má organizace 39 členů, předsedou byl Josef Vystrčil, jednatelem Miroslav Grambal. Během okupace zůstává výbor stejný. Počet členů byl kolem 50.

Po roce 1945 dochází ve všech sférách lidské činnosti a tedy i v té zájmovék oživení práce včelařských nadšenců, nezřídka i k ocenění jejich nesporných zásluh o udržení tradice, a to nejen v oblasti odborné, ale i výchovné a společenské.

Nezapomínejme, že „vedlejším produktem“ včelařiny je už od nepaměti významná pomoc zemědělství a celému ekosystému krajiny.

V tomto období pracují ve výboru Josef Vystrčil, Miroslav Grambal, František Lánský, František Laštůvka, Jaroslav Pecha, František Špička a Ladislav Král.

V roce 1950 shledáváme 48 členů s více jak 300 včelstvy, v r. 1952 již 74 členů, kteří mají více jak 400 včelstev. V roce 1958 je předsedou J. Pecha, členů je 64, včelstev 600.

V šedesátých letech minulého stoletíspolek sdružujeobce: Vranovou Lhotu, Pěčíkov, Bohdalov, Petrůvku, Bezděčí, Vrážné, Hartinkov, Starou Roveň aVysokou. Funkci předsedy po Janu Pudilovi (†1960) přebírá v tomto roce Bohumil Šmerák z Hraniček, který se stává představitelem spolku na dlouhou dobu až do začátku let sedumdesátých. ZO má v té době 63 členů s celkem 370 včelstvy (1969).

V letech sedumdesátých se obnovuje spolupráce spolku s místní ZŠ, je ustaven kroužek mládeže, pro který včelaři pořizují nový včelín. V roce 1972 je předsedou Jan Čampa z Bohdalova, jednatelem František Špička z Vranové Lhoty.

V průběhu let osumdesátých má ZO např.:54 členů s 476 včelstvy (1982), 65 členů a 495 včelstev (1985), 67 členů a 670 včelstev (1987) či64 členů s 581 včelstvy(1989). Dalším dlouhodobým předsedou je od roku 1985 Ladislav Jakubec, jednatelem Miroslav Lexmaul. Do spolku přistupují včelaři z Březinek a Nectavy.

V devadesátých letech kolísá počet členů kolem 60 osob,počet ošetřovaných včelstevsepohybuje zhruba kolem 500 (nejvíce v roce 1993 - 586).

Od roku 2000 je předsedou spolku Miroslav Lexmaul, jednatelem Milan Zatloukal z Bezděčí. V té době se počet členů pohybuje kolem 45, s počtem včelstev nad 400. V roce2005 má organizace 43 členů, kteří se starají o 425 včelstev a zahrnuje včelaře z obcí (osad): Vranová Lhota, Hraničky, Plechtinec, Stará Roveň, Nová Roveň, Bohdalov, Hartinkov, Bezděčí, Vrážné, Vysoká, Městečko Trnávka, Petrůvka, Suchý Dvůr a Útěchov. V tomto roce je novýmpředsedouMiroslav Faltýnek z Vranové Lhoty, jednatelem Milan Zatloukal. Ve spolku organizováno 41 členů, ošetřují 324 včelstev (2009).

V tomto stručném popisu není možné vyzdvihnout všechny ty, copo celý časový úsek trvání spolku přispěli - každý podle svých možností -,k jeho činnosti. Nelze však ne Čechovské, v minulosti to známé, zkušené včelařky.Však také tvrzení, dnes nadmíru aktuální, že nejlepší, kvalitní med je přece jenomod českých a moravských malovčelařů, organizovaných právě v takovýchto spolcích, je zcela na místě. Je přece jenom dosti složité najít v supermarketech moderní doby takový výrobek-med, který by se mu mohl rovnat..

Chov včel, odedávna záslužný koníček, sebou přináší nejen uspokojení a radost, ale i starosti. Jedním z velkých problémů v dřívějších dobách bylo napadení včel roztočem varroáza. Dnes při provádění předepsaného léčení jsou před touto nákazou včelstva chráněna, k jejich likvidaci již nedochází.Zlé důsledky má ovšem onemocnění tzv. morem včelího plodu, proniklé do našich krajů v posledních letech, a bohužel známé i místním včelařům. Zde bývají následky opravdu tragické, musí dojít k řízené likvidaci celých včelích stanovišť. Včelařova práce i vložené náklady přichází vniveč.

Příroda dává člověku mnoho darů, med- potažmo výrobky z něho - je jedním z nich. Na oplátku by ji měl měl člověk chránit a udržovat kvalitní životní prostředí; v něm mají včely své nezanedbatelné místo.

M. P.